Nadané dítě - F. J. Mönks, I. H. Ypenburg + doslov: PhDr. E. Vondráková

Knížka, kterou jste právě dočetli, je ve světě jednou z mnoha na toto téma, ale v České republice jednou z prvních. Do jaké míry se podaří rozvinout a uplatnit nadání dětí, záleží na „rozumu a citu“ vychovávajících. Na tom, jak mají děti rádi a co o nich a o jejich výchově vědí.

I u nás hledají rodiče nadaných dětí radu a pomoc u odborníků. Přestože máme poměrně rozsáhlou síť psychologických služeb ve školství i ve zdravotnictví, stává se, že problém zůstává, podobně jako u některých zde popsaných případů, nepoznán nebo bagatelizován a neřešen, případně „řešen“ špatně. Vzdělávání a výchova nadaných dětí zatím v přípravě našich učitelů i psychologů chybí.

Lze předpokládat, že se tato situace v dohledné době zlepší. Vývoj vztahu společnosti k nadaným lidem prochází u nás stejnými stadii, jaká mají už za sebou státy v tomto směru pokročilejší. Od počáteční averze, obav z elitářství, plynoucích z mylného výkladu pojmu elita (viz: Józef Maria Bocheński, Slovník filozofických pověr, Academia 2000), k toleranci, související s pochopením, že každý jedinec má právo na úplný rozvoj svých schopností (viz Úmluva o právech dítěte).

Ministerstvo školství připravuje strategii péče o nadané děti v našem systému vzdělávání. S nadanými se počítá v Bílé knize i v Rámcovém vzdělávacím plánu.

Vývoj ve světě zatím pokračuje dál. Od doby napsání této knížky se výrazně rozšířila nabídka vzdělávání učitelů a psychologů pro práci s nadanými. Zřizují se další poradenská a výzkumná pracoviště, rozšiřuje se mezinárodní spolupráce a přibývá odborné literatury pro učitele i pro rodiče.

Pro zájemce v ČR je zdrojem informací a pomoci Společnost pro talent a nadání – ECHA, která organizuje odborné semináře a přednášky, a Klub rodičů nadaných dětí.

Autoři této knížky jsou členy mezinárodní společnosti ECHA, prof. Mönks byl řadu let jejím prezidentem. European Council for High Ability, its study and development, neboli Evropská rada pro vysoké schopnosti, jejich výzkum a rozvoj, je nevládní nezisková organizace, sdružující psychology, pedagogy a další odborníky, ale i rodiče nadaných dětí.

Cílem jejího snažení je umožnit co největšímu počtu nadaných jedinců optimální rozvoj jejich potenciálu i jeho pozdější uplatnění. Díky vynikajícím výsledkům své práce se ECHA stala v květnu 1995 poradcem Rady Evropy v otázkách vzdělávání nadaných.

Prof. Franz J. Mönks je ředitelem Centra pro studium a rozvoj nadání, které sídlí na univerzitě v holandském Nijmegen.

Centrum poskytuje služby rodičům a učitelům z Holandska i z okolních zemí. Využití a úspěšnost doporučených postupů záleží na ochotě a možnostech školy. V Holandsku je např. větší prostor k netradičním řešením než v Německu, kde jsou navíc rozdíly mezi jednotlivými spolkovými zeměmi.

V knize je uvedena řada možností, jak pracovat s nadanými dětmi. Jejich uplatnění v jednotlivých státech závisí spíše na zájmech jednotlivých politických stran než na nedostatku financí či na skutečných potřebách nadaných.

U nás se zatím hledají nejlepší způsoby práce s nadanými dětmi v běžných školách, ale vznikají i školy jen pro nadané žáky. K velkému rozvoji takových škol dochází v současné době na Slovensku. Nejnovější ECHA-news (listopad 2001) oznamují otevření školy pro nadané v běloruském Minsku a v saské Míšni. V Praze existuje od roku 1993 osmileté gymnázium pro nadané děti, které bylo založeno členy společnosti Mensa.

Učitelé ve světe se pro práci s nadanými žáky připravují většinou na katedrách speciální pedagogiky. Jejich absolventi umějí pracovat s dětmi, které se vyvíjejí jinak než většina ostatních. Ve školách často plní roli v této knížce zmiňovaného speciálního pedagoga (např. v Holandsku) či pomocného učitele (v USA). U nás se zatím speciální pedagog, je-li zaměstnán v běžné základní škole, obvykle zabývá individuální pomocí žákům s poruchami učení. Absolventky tohoto oboru bývají výbornými učitelkami nejnižších tříd ZŠ, protože mají trpělivost s problémovými dětmi (což nadané děti často jsou) a umějí s nimi pracovat.

Na Společnost pro talent a nadání se rodiče nejčastěji obracejí, když hledají vhodnou školu (mateřskou, základní i střední) pro své dítě. Takovou, která by měla dostatečně zajímavý a náročný program, podporovala by rozvoj sebedůvěry, případně si dokázala poradit s nerovnoměrným vývojem schopností a zvláštnostmi osobnosti dítěte.

Velmi často mají problémy zvídaví, činorodí prvňáčci, ale i starší děti, častěji chlapci, kteří se ve škole nudí.

Předností této publikace je, že se zmiňuje i o problémech, které mají děti již v mateřské školce. U nás je zájem o vyhledávání a podporu talentů zaměřen spíše na studenty vysokých, případně středních škol, méně už na školy základní a zcela nedoceněn je význam předškolního a útlého věku pro budoucí rozvoj a uplatnění nadání.

Praxe i výzkumy ukazují, že dosavadní frontální výuka a direktivní přístup neumožňují rozvoj kompetentních osobností. Vnitřní motivace, neboli vlastní zájem dítěte o zvládnutí nějaké dovednosti nebo oblasti znalostí, je pro učení daleko účinnější pobídkou než příkaz zvnějšku. Klíčovými pojmy ve vzdělávání se stávají individualita a svoboda.

Z tohoto předpokladu vycházejí např. ve Finsku. Finský školský systém se rozhodl pro větší flexibilitu a decentralizaci, upustil od národního kurikula a zaměřil se na individuální rozvoj žáků. Školy jsou povzbuzovány k tvorbě pružných osnov, podporujících akceleraci a soutěže, zejména olympiády. Studenti si mohou přizpůsobit svůj pracovní program. Na většině středních škol byly zrušeny ročníky. Na rozdíl od ostatních skandinávských zemí zde existuje řada programů podporujících rozvoj nadaných žáků a rozšiřuje se výzkum kompetence, talentu a jeho rozvoje.

V současné době je Finsko nejúspěšnější z 32 posuzovaných zemí ve srovnávacím výzkumu studijní úspěšnosti žáků (OECD – – PISA).

Nelze si než přát, aby i naše školství ožilo a talenty se neztrácely.